✕
Přeskočit na obsah

Nauru

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Republika Nauru
Repubrikin Naoero
Republic of Nauru
vlajka Nauru
Vlajka		 znak Nauru
Znak
Hymna
Nauru Bwiema
Geografie

Poloha Nauru
Poloha Nauru

Hlavní městoYaren (de facto)[pozn. 1]
Rozloha21 km² (193. na světě)
z toho 0,6 % vodní plochy
Nejvyšší bodJanor (71 m n. m.)
Časové pásmo+12
Poloha0°31′39″ j. š., 166°56′6″ v. d.
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel11 680[2] (193. na světě, 2021)
Hustota zalidnění556 obyv./km² (20. na světě)
HDI▲ 0,703 (vysoký) (124. na světě, 2023)
Jazyknaurština, angličtina
Náboženství34 % Naurská kongregační církev
34 % katolictví
12 % Církev Božího shromáždění
3,5 % Naurská nezávislá církev
6 % Pacific Light House
Státní útvar
Státní zřízeníunitární prezidentská republika
Vznik31. ledna 1968 (nezávislost na mandátu OSN)
PrezidentDavid Adeang
Měnaaustralský dolar (AUD)
HDP/obyv. (PPP)10 962[3] USD (119. na světě, 2025)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1520 NRU NR
MPZNAU
Telefonní předvolba+674
Národní TLD.nr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nauru,[pozn. 2] plným názvem Republika Nauru,[pozn. 3] je ostrovní stát a mikrostát v jižním Tichém oceánu. Nachází se v mikronéské části Oceánie, jihovýchodně od Federativních států Mikronésie, jižně od Marshallových ostrovů, západně od Kiribati, severozápadně od Tuvalu, severně od Šalomounových ostrovů a severovýchodně od Papuy Nové Guineje. Tvoří jej jediný oválný ostrov téhož jména s centrální náhorní plošinou s ložisky fosfátů, obklopený korálovými útesy. Podnebí je tropické rovníkové. Na ploše pouhých 21 km² žije přibližně 12 000 obyvatel,[2] což z Nauru činí rozlohou nejmenší stát v Oceánii a třetí nejmenší suverénní stát na světě, a zároveň druhý nejméně lidnatý stát v Oceánii a třetí na světě.[pozn. 4] Za hlavní město je považován okres Yaren, největšími sídly jsou Denigomodu a Meneng. Drtivou většinu obyvatel tvoří Naurujci, úředními jazyky jsou naurština a angličtina. Třetina obyvatel se hlásí k Naurské kongregační církvi, třetina ke katolictví a 12 % k Církvi Božího shromáždění.

Ostrov Nauru byl osídlen Mikronésany kolem roku 1000 př. n. l. Prvním Evropanem, který ho spatřil, byl v roce 1798 britský kapitán John Fearn. Od 30. let 19. století udržovali Naurujci pravidelný kontakt s Evropany z velrybářských a obchodních lodí, které se zde zastavovaly pro zásoby a čerstvou pitnou vodu. Na konci 19. století byl ostrov připojen k Německé říši a prohlášen za její kolonii. Po první světové válce se Nauru stalo mandátním územím Společnosti národů, které spravovaly Austrálie, Nový Zéland a Spojené království. Během druhé světové války bylo Nauru okupováno japonskými vojsky a spojenecká vojska ostrov při postupu Tichomořím obešla. Po skončení války přešla země pod správu Organizace spojených národů jako poručenské území a v roce 1968 získala nezávislost. Nauru od roku 2001 opakovaně přijímá pomoc od australské vlády výměnou za to, že hostí detenční zařízení pro zadržování imigrantů v zahraničí. Některé zdroje označují Nauru vzhledem k jeho závislosti na Austrálii za faktický klientský či satelitní stát Austrálie.[4][5]

Republika Nauru je unitární parlamentní prezidentskou republikou, hlavou státu i vlády je prezident, zákonodárná moc náleží jak vládě, tak jednokomorovému parlamentu. Je rozvojovou zemí s ekonomikou s vyššími středními příjmy. Ostrov disponoval bohatými ložisky fosfátů. Jejich povrchová těžba po více než století přinášela značné finanční příjmy, zároveň však vážně poškozovala životní prostředí. Zásoby fosfátů byly v 90. letech 20. století vyčerpány a aby si Nauru zajistilo další příjmy, stalo se na krátkou dobu daňovým rájem a centrem praní špinavých peněz.[6] Hlavním zdrojem příjmů je vydávání rybářských licencí pro lov ve výsostných vodách Nauru a příjmy z provozu australského zařízení pro zadržování imigrantů umístěného na ostrově. V indexu lidského rozvoje zaujímá 124. místo. Nauru je členem Organizace spojených národů, Commonwealthu, Tichomořského společenství, Fóra tichomořských ostrovů, Organizace afrických, karibských a tichomořských států a Aliance malých ostrovních států.

Etymologie

[editovat | editovat zdroj]

Původ slova „Nauru“ není jasný. Naurujci nazývali svůj ostrov dříve stejně jako dnes „Naoero“. Německý etnolog a folklorista Paul Hambruch, který pobýval na ostrově v letech 1909 a 1910, uvedl etymologické vysvětlení, že „Naoero“ je třeba interpretovat jako zkráceninu věty „ã-nuau-a-a -ororo“ (dnes by se psalo „A nuaw ea arourõ“), což znamená „Jdu na pláž“.[7] V Německém koloniálním lexikonu (1920) bylo poté Hambruchovo vysvětlení převzato spolu se slovem „Anáoero“ resp. „Ānā́ọĕṙọ“.[8] Alsaský katolický misionář Alois Kayser, který v první polovině 20. století více než 30 let působil jako misionář na Nauru a intenzivně studoval naurštinu, Hambruchovo vysvětlení odmítl, protože v naurštině slovo „pláž“ jako cíl slovesa pohybu vyžaduje směrové slovo „rodu“, což znamená „dolů“, a pro „jít na pláž“ uvádí výraz „rodu aröüro“.[9] Naurujci považují pláž za geograficky nejnižší bod ostrova – jak ve vztahu k pevnině, tak k moři. Skutečnost, že v Hambruchově výkladu slova chybí „rodu“, činí jeho etymologii slova „Naoero“ a tím i „Nauru“ neudržitelnou.[10]

Ostrov měl i další názvy: Angličtí kolonialisté jej před rokem 1888 nazývali Pleasant Island („Příjemný ostrov“) nebo Shank Island,[11][12] němečtí kolonialisté pak Nawodo nebo Onawero. Slovo „Nauru“ bylo později vytvořeno z „Naoero“, aby Evropané a Američané mohli název ostrova správně vyslovovat. V lednu 2026 vláda Nauru předložila návrh, aby se stát oficiálně přejmenoval z „Nauru“ zpět na „Naoero“. Návrh prošel parlamentem, nyní musí projít i celostátním referendem.[13][14]

Dějiny

[editovat | editovat zdroj]

Raná historie

[editovat | editovat zdroj]

Nauru bylo osídleno Mikronésany poprvé před nejméně 3 000 lety a existují důkazy o možném polynéském vlivu.[15] O prehistorii Nauru je známo relativně málo,[16] ačkoli se má za to, že ostrov prošel dlouhým obdobím izolace, což vysvětluje vznik jedinečného jazyka, který se mezi obyvateli vyvinul.[17] Na Nauru tradičně existovalo dvanáct klanů neboli kmenů, které jsou znázorněny dvanácticípou hvězdou na státní vlajce.[18] Naurujci tradičně sledovali svůj původ po mateřské linii. Obyvatelé se věnovali akvakultuře: lovili mladé ryby chanose stříbřité (v naurštině známé jako ibija), aklimatizovali je na sladkou vodu a chovali je v laguně Buada, čímž si zajistili spolehlivý zdroj potravy. Dalšími místními složkami jejich stravy byly kokosové ořechy a plody pandanu.[19][20]

černobílá fotografie muže v oblečení, s výraznou pokrývkou hlavy a kopím
Fotografie naurského válečníka z období naurské občanské války, kolem roku 1880

V roce 1798 se britský námořní kapitán John Fearn na své obchodní lodi Hunter stal prvním západním člověkem, který ohlásil, že spatřil Nauru, a kvůli jeho atraktivnímu vzhledu jej nazval „Pleasant Island“ (Příjemný ostrov).[11][21] Přinejmenším od roku 1826 udržovali Naurujci pravidelný kontakt s Evropany z velrybářských a obchodních lodí, které se zde zastavovaly pro zásoby a čerstvou pitnou vodu. Poslední velrybářská loď, která sem připlula ještě v éře plachetnic, navštívila ostrov v roce 1904.[22]

V této době se na ostrově začali usazovat dezertéři z evropských lodí. Ostrované vyměňovali potraviny za palmové víno a střelné zbraně.[23] Tyto zbraně byly použity během desetileté naurské občanské války mezi znepřátelenými domorodými kmeny, která začala v roce 1878.[24]

Koloniální období

[editovat | editovat zdroj]

Německo v roce 1888 na základě dohody s Velkou Británií Nauru anektovalo a začlenilo jej do protektorátu Marshallovy ostrovy.[25][26] Němečtí osadníci nazývali ostrov „Nawodo“ nebo „Onawero“.[27] Příchod Němců ukončil občanskou válku a z vládců ostrova se stali králové. Nejznámějším z nich byl král Auweyida. V roce 1888 dorazili křesťanští misionáři z Gilbertových ostrovů.[28][29] Robert Rasch, německý obchodník, který se oženil s patnáctiletou naurskou dívkou, byl v roce 1890 jmenován prvním správcem a Němci vládli Nauru téměř tři desetiletí.[28]

úzkokolejná železnice s vagónky a výhybkou, uprostřed lesa, černobílá fotografie
Železnice k fosfátovému dolu v roce 1908

V roce 1900 objevil prospektor Albert Fuller Ellis na Nauru fosfáty.[26][21] Společnost Pacific Phosphate Company začala v roce 1906 na základě dohody s Německem těžit zásoby a první zásilku vyvezla v roce 1907.[11][30] V roce 1914, po vypuknutí první světové války, byl Nauru obsazen australskými jednotkami. V roce 1919 se spojenecké a přidružené mocnosti dohodly, že správní autoritou v rámci mandátu Společnosti národů bude britský král Jiří V. Dohoda o ostrově Nauru uzavřená v roce 1919 mezi vládami Spojeného království, Austrálie a Nového Zélandu stanovila správu ostrova a těžbu ložisek fosfátů mezivládní Britskou komisí pro fosfáty.[25][31] Podmínky mandátu Společnosti národů byly vypracovány v roce 1920.[25]

Na počátku 20. století ostrov zasáhla epidemie chřipky a pokračovaly koloniální spory. Úmrtnost mezi domorodými obyvateli Nauru dosáhla 18 %.[32] V roce 1923 udělila Společnost národů Austrálii mandát správce nad Nauru a Spojené království a Nový Zéland byly spolusprávci.[33]

Během druhé světové války utrpělo Nauru značné škody jak ze strany sil Osy (Němci a Japonci), tak ze strany spojeneckých sil. Ve dnech 6. a 7. prosince 1940 potopily nacistické pomocné křižníky Komet a Orion v blízkosti Nauru pět zásobovacích lodí. Následujícího dne Komet ostřeloval oblasti těžby fosfátů, sklady ropy a nakládací rampu na Nauru. Tyto útoky vážně narušily dodávky fosfátů do Austrálie a na Nový Zéland (používaných převážně k výrobě munice a hnojiv).[34][35][36]

Letecký černobílý pohled na celý ostrov, ze kterého stoupá kouř po výbuchu
Nauru během náletu B-24 7. AF z Funafuti v dubnu 1943

Japonské jednotky obsadily Nauru 25. srpna 1942.[35] Vybudovali zde dvě letiště, která byla poprvé bombardována spojenci 25. března 1943, čímž se zabránilo leteckému zásobování Nauru potravinami.[37] V roce 1943 Japonci deportovali 1 200 obyvatel Nauru, aby pracovali jako dělníci na ostrovech Chuuk,[38] které byly rovněž okupovány Japonskem. Nauru bylo nakonec od Japonců osvobozeno 13. září 1945, kdy velitel a kapitán Hisayaki Soeda odevzdal ostrov do rukou australské armády a Australského královského námořnictva.[39] Kapitulaci přijal brigádní generál J. R. Stevenson na palubě válečné lodi HMAS Diamantina.[40][41][42] Byla učiněna opatření k repatriaci 745 Naurujců, kteří přežili japonské zajetí na Chuuku,[43] a v lednu 1946 byli zpět na Nauru přivezeni lodí BPC Trienza.[44]

Cesta k nezávislosti

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1947 zřídila Organizace spojených národů poručnickou správu, v níž jako poručníci působily Austrálie, Nový Zéland a Spojené království.[45] Na základě těchto ujednání tvořily Spojené království, Austrálie a Nový Zéland společný správní orgán. Dohoda o ostrově Nauru stanovila, že prvního správce jmenuje na pět let Austrálie. O dalších jmenováních měly rozhodovat všechny tři vlády.[25] V praxi však správní pravomoc vykonávala pouze Austrálie.[25]

K nepokojům na Nauru v roce 1948 došlo poté, co čínští dělníci pracující při těžbě guána vstoupili do stávky kvůli nízkým mzdám a pracovním podmínkám. Australská správa vyhlásila výjimečný stav a mobilizovala domorodou policii a ozbrojené dobrovolníky z řad místních obyvatel a australských úředníků. Tato jednotka následně zahájila palbu na čínské dělníky za použití samopalů a dalších střelných zbraní. Při zásahu byli dva dělníci zabiti a šestnáct dalších zraněno. Bylo zatčeno asi 50 dělníků; dva z nich byli během vazby ubodáni bajonety. Voják, který vězně ubodal bajonetem, byl obviněn, ale později zproštěn viny s odůvodněním, že zranění „vznikla neúmyslně“.[46][47] Vlády Sovětského svazu a Číny podaly kvůli této události u Organizace spojených národů oficiální stížnost proti Austrálii.[48]

Satelitní pohled na oválný ostrov, kolem korálové útesy a moře
Satelitní snímek ostrova Nauru (2002)

Na začátku 60. let byl předložen návrh na přesídlení obyvatel Nauru na ostrov Curtis u pobřeží australského Queenslandu. Do té doby již na Nauru intenzivně těžily fosfáty společnosti z Austrálie, Británie a Nového Zélandu, což krajinu natolik poškodilo, že se předpokládalo, že ostrov bude v 90. letech neobyvatelný. Obnova ostrova byla považována za finančně nemožnou. V roce 1962 australský premiér Robert Menzies prohlásil, že tři země zapojené do těžby mají povinnost najít řešení pro obyvatele Nauru, a navrhl, aby se pro ně našel nový ostrov. V roce 1963 australská vláda navrhla odkoupit veškerou půdu na ostrově Curtis (který byl podstatně větší než Nauru) a poté nabídnout Naurujcům vlastnické právo k ostrovu s tím, že se Naurujci stanou australskými občany.[49][50] Náklady na přesídlení Naurujců na ostrov Curtis byly odhadnuty na tehdejších 10 milionů liber (649 milionů australských dolarů v cenách roku 2022), což zahrnovalo bydlení a infrastrukturu a vybudování pasteveckého, zemědělského a rybářského průmyslu.[51] Naurujci však nechtěli získat australské občanství a požadovali, aby jim byla udělena suverenita nad ostrovem Curtis, aby se mohli etablovat jako nezávislý stát; Austrálie s tím nesouhlasila.[52] Naurujci se místo toho rozhodli usilovat o plnou státní suverenitu, která bude na ostrově Nauru provozovat vlastní doly.[53]

černobílá fotografie třech mužů v interiéru
Hammer DeRoburt (uprostřed) s dalšími naurskými politiky v roce 1968

Nezávislost

[editovat | editovat zdroj]

V lednu 1966 získalo Nauru samosprávu a po dvouletém úsilí ústavodárného shromáždění se 31. ledna 1968 stalo nezávislým státem pod vedením prvního prezidenta Hammera DeRoburta.[54] V roce 1967 nová vláda Nauru odkoupila majetek British Phosphate Commissioners a v červnu 1970 přešla kontrola na místně vlastněnou společnost Nauru Phosphate Corporation (NPC).[30] Příjmy z dolů učinily Naurujce jedněmi z nejbohatších lidí na světě.[55][56] V roce 1989 podalo Nauru žalobu proti Austrálii u Mezinárodního soudního dvora kvůli správě ostrova ze strany Austrálie, zejména kvůli tomu, že Austrálie nenapravila škody na životním prostředí způsobené těžbou fosfátů. Případ Certain Phosphate Lands: Nauru v. Australia vedl k mimosoudnímu vyrovnání s cílem sanovat vytěžené oblasti Nauru.[45][57]

Neschopnost předvídat vyčerpání zásob spolu s neudržitelnou hospodářskou politikou uvrhly Nauru od počátku 90. let do bankrotu a politické nestability. S cílem diverzifikovat své zdroje příjmů se Nauru uchýlilo k rizikovým opatřením, jako je praní špinavých peněz,[58] prodej pasů[59] nebo obchodování s hlasy v mezinárodních orgánech. Příchod nové vládní většiny a nové hospodářské politiky od roku 2004 přinesl větší transparentnost do ekonomiky naurského státu.[60]

V květnu 2016 Nauru oficiálně dekriminalizovalo homosexualitu.[61] V prosinci 2023 se připojilo k alianci The Fossil Fuel Treaty (Iniciativa za smlouvu o fosilních palivech), alianci zemí ohrožených klimatickými změnami (např. Fidži, Niue, Tuvalu, Tonga). Tato iniciativa usiluje o postupné ukončení využívání fosilních paliv a „o rychlý a spravedlivý přechod“ k obnovitelným zdrojům energie a k posílení environmentálního práva, včetně zavedení trestného činu ekocidy.[62][63] Na začátku roku 2025 země znovu spustila program „zlatých pasů“, možnost získat naurské občanství za částku přibližně 100 000 USD. Peníze z prodeje těchto pasů mají tentokrát jít do programu na přesídlení obyvatel postižených stoupající hladinou moře do vnitrozemí ostrova.[64][65]

Nauru má zájem obnovit půdu poškozenou těžbou. Za tímto účelem byla založena Nauru Rehabilitation Corporation. Patnáct z jednadvaceti čtverečních kilometrů (více než 70 % rozlohy) Nauru je v současné době nevyužitelných. V roce 2019 si úřady stanovily lhůtu dvaceti let na obnovu čtvrtiny území. Cílem je obnovit celou plochu, což má trvat sto let a stát miliardu dolarů.[66] V roce 2018 byla obnovena pouze malá oblast v okolí naurské věznice.[67]

Státní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Vlajka

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Vlajka Nauru.

Naurská vlajka je tmavomodrý list o poměru stran 1:2 s úzkým žlutým vodorovným proužkem uprostřed a pod ním bílou dvanácticípou hvězdou v žerďové části.[68]

Hymna

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Hymna Nauru.

Naurská hymna je píseň Nauru Bwiema (česky Píseň Nauru). Autorem textu písně je Margarety Hendrie,[69][70] hudbu složil Laurence Henry Hicks.[70]

Geografie

[editovat | editovat zdroj]
Topografická barevná mapa oválného ostrova, zakresleny silnice, sídla, laguna a okolní moře
Topografická mapa Nauru

Nauru je ostrovní země a mikrostát v jižním Tichém oceánu. Nachází se v mikronéské části Oceánie, leží západně od Kiribati, jižně od Marshallových ostrovů, jihovýchodně od Federativních států Mikronésie, severozápadně od Tuvalu, severně od Šalomounových ostrovů a severovýchodně od Papuy Nové Guineje. Nauru je velmi izolované území. Jeho nejbližším sousedem je ostrov Banaba (součást Kiribati) 290 km na východ a atol Ebon (součást Marshallových ostrovů) 600 km severovýchodně. Republika Nauru se skládá pouze z jediného ostrova, který nepatří k žádné ostrovní skupině. Oválný ostrov měří přibližně 6 km od severu k jihu a 5 km od západu k východu. S rozlohou pouhých 21 km² je nejmenším státem v Oceánii a třetím nejmenším suverénním státem na světě (po Vatikánu a Monaku). Leží na 0° 31′ jižní šířky a 167° východní délky, 50 km jižně od rovníku.

pláž s mořem, ze kterého vystupují a tyčí se přírodní korálové sloupy
Pobřežní plážová oblast na Nauru s charakteristickými přírodními korálovými sloupy

Ostrov obklopuje okrajový korálový útes, který se při odlivu vynořuje z vody a je posetý skalními věžemi.[71] Přítomnost útesu dlouhou dobu znemožňovala vybudování námořního přístavu, i když vybudované kanály v útesu umožňovaly malým lodím přístup k ostrovu.[72] Ostrov je pozůstatkem vyhaslé sopky a zároveň vyvýšeným korálovým ostrovem pokrytým vápencem korálového původu.[73] Přibližně 80 % rozlohy zabírá nízká centrální plošina, nejvyšším bodem země je Janor/Command Ridge s nadmořskou výškou 71 m.[74] Tato centrální plošina se skládá z vápencových věží, mezi nimiž se nacházela fosfátová ruda, která patřila k nejčistším na světě.[75] Fosfátová ruda byla po celé 20. století intenzivně těžena. Těžba sice obyvatelům Nauru dočasně přinesla značné bohatství, zároveň však výrazně narušila topografii ostrova, nenávratně zničila tropický les, který se nacházel na náhorní plošině, a poškodila korálový útes, který obklopuje celý ostrov.[76] Pobřeží ostrova je tvořeno velmi úzkou pobřežní nížinou širokou 120 až 300 m.[77] Tento pobřežní pás představuje jediné úrodné území ostrova. Bujně zde rostou kokosové palmy a nacházejí se zde i nezastavěné pozemky umožňující pěstování plodin pro vlastní potřebu.

Na ostrově neexistují vodní toky a prakticky jedinou vodní plochou je laguna Buada, která leží na náhorní plošině a na jejíchž březích se také nachází několik polí a žije malá část obyvatelstva. Podnebí na Nauru je tropické rovníkové s monzunovým obdobím od listopadu do února a sušším obdobím, které může přerůst až v sucho.[77] Obyvatelstvo Nauru je soustředěno při pobřeží, kde vytváří téměř souvisle zastavěný pás, přičemž nižší hustota osídlení je na severovýchodě ostrova. Jediným dalším centrem osídlení je oblast kolem laguny Buada. Na Nauru nejsou žádná sídla městského typu, oficiálně stát nemá ani hlavní město.

Letecká fotografie zeleného ostrova obklopeného mořem
Letecký pohled na Nauru

Nauru bylo jedním ze tří významných ostrovů s ložisky fosfátů v Tichém oceánu, spolu s ostrovem Banaba patřícím pod stát Kiribati a ostrovem Makatea ve Francouzské Polynésii. Přitom zásoby fosfátů na Nauru jsou dnes téměř zcela vyčerpány. Těžba fosfátů na centrální náhorní plošině zanechala pustou krajinu s rozeklanými vápencovými věžemi vysokými až 15 m. Těžba zdevastovala asi 80 % rozlohy Nauru, čímž učinila velkou část ostrova neobyvatelnou,[56] a zasáhla také okolní mořskou výlučnou ekonomickou zónu; odhaduje se, že 40 procent mořského života bylo zničeno bahnem a odtokem fosfátů.[71][78]

Geologie, vodstvo

[editovat | editovat zdroj]

Základ ostrova tvoří oceánská kůra. Vznik podmořské vyvýšeniny, jejíž vrcholem je ostrov, byl důsledkem pohybu tektonické Pacifické desky a sopečné činnosti přibližně před 132 miliony lety v období křídy.[79][80] Ostrov vznikl na podmořské sopce, proto je jeho podloží tvořeno převážně čedičem.[79][80] Vrchol sopky zůstal pod hladinou moře, ale byl dostatečně blízko povrchu, aby se stal základem pro vznik a růst kolonií korálů, které vytvořily útesy tvořící ostrov. Postupné zvedání pevniny způsobilo vyvýšení ostrova. Silná vrstva fosforitů na centrální plošině může pocházet ze tří zdrojů: sedimentů vzniklých vysrážením minerálů z mořské vody,[79] magmatických hornin a guána; nejpravděpodobněji však vznikly vysrážením minerálů mořské vody. Původní zásoby fosfátů činily přibližně 90 milionů tun.[81] Ložiska fosfátů jsou bohatá na minerály kadmia a zinku.[79] Pobřeží ostrova bylo formováno erozivním působením mořských vln a je výsledkem vývoje korálů, které tvoří útesy obklopující písečné pláže.[79]

Pohled na vodní plochu obklopenou bujnou vegetací
Laguna Buada

Na Nauru se nevyskytují potoky ani řeky.[82] Voda se shromažďuje ze střešních sběrných systémů nebo se na Nauru dopravuje jako balast na lodích, které se vrací pro náklad fosfátů.[83] Prakticky jedinou vodní plochou je laguna Buada o rozloze 4 ha, která leží na náhorní plošině a na jejíchž březích se také nachází několik polí a žije malá část obyvatelstva. Kolem laguny se pěstují banány, ananas, zelenina, stálezelený ovocný strom Pandanus tectorius a původní listnaté stromy, jako je například kalaba.[71] Na jihu ostrova se nachází jeskyně Moqua (Makwa), jejíž součástí je i malé podzemní stejnojmenné jezírko. Rozloha jezírka je asi 0,2 ha, průměrná hloubka okolo 2,5 m a maximální hloubka asi 5 m.[84] Místní obyvatelé jej často označují jako „studnu“, protože během druhé světové války sloužil jako hlavní zdroj pitné vody na ostrově.[85] Zbytek plošiny je vápencové území, které se v důsledku těžby fosfátů stalo neúrodným a extrémně suchým.

Podnebí

[editovat | editovat zdroj]

Nauru má tropické rovníkové podnebí (Af v Köppenově klasifikaci podnebí), po celý rok horké a velmi vlhké, v důsledku blízkosti rovníku a oceánu. V období od listopadu do února se na Nauru vyskytují monzunové deště, během nichž spadne většina ročních srážek. Roční srážky jsou velmi proměnlivé a jsou ovlivňovány jevem El Niño–jižní oscilace. Bylo zaznamenáno několik výrazných období sucha, která jsou dlouhodobým problémem.[15][86] Roční úhrn srážek se pohybuje od 310 mm do 4 500 mm (v průměru 2 100 mm ročně).[87] Srážkový režim je také ovlivněn těžbou fosfátů.[88] Nahrazení tropického lesa holou a suchou krajinou totiž změnilo atmosférické proudění, protože teplý vzduch stoupající z náhorní plošiny odhání mraky a srážky se snižují.[88]

Yaren (Nauru) – podnebí
Období leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec rok
Průměrné denní maximum [°C] 31 31 30 30 31 30 30 30 31 31 31 31 31
Průměrná teplota [°C] 27,3 27,2 27,2 27,2 27,5 27,5 27,2 27,3 27,4 27,5 27,6 27,5 27,4
Průměrné denní minimum [°C] 25 25 25 25 25 25 25 25 25 25 25 25 25
Průměrné srážky [mm] 204 143 208 220 154 151 161 152 135 129 147 256 2 060
Dní se srážkami 13 12 14 16 15 15 16 15 14 12 12 15 169
Relativní vlhkost [%] 80 81 82 82 81 80 81 80 80 80 78 80 80
Zdroj: Climate-Data.org[89]

Teplota na Nauru se během dne pohybuje mezi 26 a 35 °C a od 22 do 28 °C v noci.[77] Průměrná roční teplota je 27 °C se sezónním rozptylem pouze 1 °C.[90] Vlhkost vzduchu se pohybuje od 70 % do 80 %.[90] Převládající větry vanou z východu a severovýchodu,[91] občas se však objevují i západní větry (30 až 40 km/h).[91] Vlnobití však může způsobovat škody na západním pobřeží.[77]

Ostrov není ohrožován tropickými cyklónami, protože leží příliš blízko rovníku.[90][77] Rozdíl mezi přílivem a odlivem činí 2 m.[90]

Životní prostředí

[editovat | editovat zdroj]

Geologické podmínky, izolace a malá rozloha ostrova způsobily, že počet druhů rostlin a živočichů na Nauru patří k nejnižším na světě.[77] je chudá kvůli nedostatku vegetace a následkům těžby fosfátů. Mnoho původních druhů ptáků vyhynulo nebo se stalo vzácnými v důsledku ničení jejich přirozeného prostředí.[92] Na ostrově je zaznamenáno asi 60 druhů cévnatých rostlin, z nichž žádný není endemitem. Pěstování kokosových palem, těžba a zavlečené druhy vážně narušily původní vegetaci.[15] Mangrovový porost o rozloze dvou hektarů na severovýchodním pobřeží ostrova tvoří jediný druh (Bruguiera gymnorhiza).[93] Jeho původ zůstává neznámý a Naurujci se v minulosti živili plody těchto stromů.[93]

Ačkoli na Nauru nežijí žádní původní suchozemští savci, vyskytuje se zde původní hmyz, suchozemští krabi a ptáci, včetně endemického rákosníka naurského (Acrocephalus rehsei). Krysa ostrovní (Rattus exulans), kočky, psi, prasata a slepice byly na Nauru zavlečeny z lodí.[94]

Politika

[editovat | editovat zdroj]
Portrétní fotografie usmívajícího se muže v obleku a kravatě
David Adeang, prezident Nauru

Nauru je unitární parlamentní[54] zastupitelskou prezidentskou republikou, v níž je prezident hlavou státu i hlavou vlády, a stojí tak i v čele výkonné moci. Zákonodárná moc náleží jak vládě, tak jednokomorovému parlamentu.

Naurský parlament je volen každé tři roky a skládá se z 19 členů,[95] což je na tak malou zemi značný počet; na jednoho poslance připadá přibližně 320 voličů.[59] Volební právo mají všichni občané starší 20 let.[96] Parlament volí ze svých řad prezidenta státu, který jmenuje vládu složenou z pěti až šesti osob.[97] Prezident je zároveň hlavou státu i předsedou vlády.[98] Na základě výsledků referenda z roku 2021 nesmějí naturalizovaní občané ani jejich potomci zastávat funkci poslance.

Na Nauru neexistuje žádná formální struktura politických stran, země zůstává nestranickou demokracií, kandidáti se obvykle ucházejí o zvolení jako nezávislí; všichni členové aktuálního parlamentu (od roku 2025) jsou nezávislí.[99] Existují čtyři strany aktivní v naurské politice, a to: Nauru Party, Demokratická strana, strana Nauru First a Strana středu, nejsou však zastoupeny v parlamentu. V rámci parlamentu sice vznikají neformální skupiny, ale jejich složení se neustále mění a jsou založeny spíše na vazbách v rámci širší rodiny než na stranické příslušnosti.[100]

pohled na vchod a čelní fasádu bílé budovy
Budova naurského parlamentu

Naurské právo se od získání nezávislosti Nauru na Austrálii v roce 1968 opírá především o anglické a australské zvykové právo, ačkoli v omezené míře zahrnuje i domorodé zvykové právo. Naurské zvykové právo vychází hlavně z psaného práva přijatého parlamentem Nauru a z precedentů vytvořených soudními výklady zákonů, zvyklostmi a dřívějšími precedenty. Nejvyšší soud Nauru, v jehož čele stojí předseda soudu, má nejvyšší pravomoc v ústavních otázkách. Proti ostatním rozsudkům lze podat odvolání k odvolacímu soudu, který tvoří dva soudci. Parlament nemůže soudní rozhodnutí zrušit. V minulosti bylo možné se proti rozhodnutím odvolacího soudu odvolat k Nejvyššímu soudu Austrálie,[101][102] k čemuž však docházelo jen zřídka, a odvolací pravomoc australského soudu zcela skončila v roce 2018 poté, co vláda Nauru jednostranně ukončila tuto dohodu.[103][104][105] Nižší soudy tvoří okresní soud a rodinný soud, v jejichž čele stojí místní soudce, který je zároveň tajemníkem Nejvyššího soudu. Dalšími dvěma kvazisoudy jsou: Odvolací komise pro veřejnou službu a Odvolací komise pro policii, kterým předsedá předseda Nejvyššího soudu.[71]

Zahraniční vztahy, obrana, kriminalita

[editovat | editovat zdroj]
Fotografie uniformovaných mužů v zástupu
Naurští policejní kadeti absolvují výcvik. Nauru nemá žádné ozbrojené síly, disponuje však malou policejní jednotkou pod civilní kontrolou.

Po získání nezávislosti v roce 1968 se Nauru připojilo k Britskému společenství národů jako zvláštní člen; plnoprávným členem se stalo v roce 1999.[106] Země byla v roce 1991 přijata do Asijské rozvojové banky a v roce 1999 do Organizace spojených národů.[107] Nauru je členem Regionálního environmentálního programu pro jižní Pacifik, Tichomořského společenství a Komise pro aplikované geovědy v jižním Pacifiku.[108]

Nauru nemá žádné ozbrojené síly, funguje zde však malá policejní jednotka pod civilní kontrolou.[109] Na základě neformální dohody mezi oběma zeměmi je za obranu Nauru odpovědná Austrálie.[109] Memorandum o porozumění ze září 2005 mezi Austrálií a Nauru poskytuje Nauru finanční pomoc a technickou podporu, včetně ministra financí pro přípravu rozpočtu a poradců v oblasti zdravotnictví a školství. Tato pomoc je poskytována výměnou za to, že Nauru provozuje detenční zařízení, kde poskytuje ubytování žadatelům o azyl, zatímco jsou vyřizovány jejich žádosti o vstup do Austrálie.[110] Oficiální měnou Nauru je australský dolar.[71]

Nauru má nízkou kriminalitu a většina trestných činů v zemi souvisí s dopravními přestupky. V 19. století uprchlo na Nauru několik lidí z trestanecké kolonie na ostrově Norfolk, přičemž jeden z nich zavraždil dvanáct lidí. Austrálie platí Nauru za provozování detenčního centra pro imigranty.[111]

Barevná mapa ostrova s vyznačenými okresy
Mapa Nauru s vyznačenými okresy

Nauru je členem následujících organizací: Organizace afrických, karibských a tichomořských států, Asijská rozvojová banka, Společenství národů, Hospodářská a sociální komise pro Asii a Tichomoří, Mezinárodní organizace pro civilní letectví, INTELSAT, Interpol, Mezinárodní olympijský výbor, Mezinárodní telekomunikační unie, Mezinárodní velrybářská komise, Organizace pro zákaz chemických zbraní, Fórum tichomořských ostrovů, Tichomořské společenství, SPARECA, OSN,[112] UNESCO, Světová poštovní unie, Světová zdravotnická organizace a Mezinárodní trestní soud.

Administrativní dělení

[editovat | editovat zdroj]

Nauru je rozděleno na čtrnáct správních okresů (district), které jsou seskupeny do osmi volebních obvodů a dále rozděleny na vesnice.[71] Nejlidnatějším okresem je Denigomodu s 1 874 obyvateli, z nichž 1 526 žije v osadě společnosti Republic of Nauru Phosphate Corporation nazývané „Location“. Následující tabulka uvádí počet obyvatel podle okresů na základě sčítání lidu z roku 2021.[2]

Č.OkresRozloha
(km²)		Počet obyvatel
(2021)		Počet
vesnic		Hustota
(osob/km²)
1Aiwo1,101 25881 143,6
2Anabar1,5056515376,7
3Anetan1,0079512795,0
4Anibare3,1037317120,3
5Baitsi1,2052315435,8
6Boe0,5084541 690,0
7Buada2,6096914372,7
8Denigomodu1,181 874171 588,1
9Ewa1,2053712447,5
10Ijuw1,1027613250,9
11Meneng3,101 79718579,7
12Nibok1,6072411452,5
13Uaboe0,803416426,3
14Yaren1,508037535,3
–Nauru21,2011 680169550,9

Ekonomika

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Ekonomika Nauru.
Fotografie zchátralé vysoké budovy a blízkého okolí
Zchátralá továrna na zpracování fosfátů

Nauru je rozvojový stát s ekonomikou s vyššími středními příjmy. Zároveň má vzhledem ke své rozloze a počtu obyvatel jednu z nejmenších ekonomik na světě. Podle Mezinárodního měnového fondu je dokonce státem s druhým nejmenším nominálním hrubým domácím produktem na světě (po Tuvalu).[113] Před oživením v druhém desetiletí 21. století dosáhla naurská ekonomika svého vrcholu v 70. letech 20. století, když hrubý domácí produkt dosáhl maxima v roce 1981.[114][115] Tento trend byl způsoben těžbou fosfátů, která tvořila většinu hospodářského výkonu země, naopak od počátku 80. let už docházelo k úpadku těžby.[116][117] Od výrazného poklesu těžby fosfátů na konci druhého desetiletí 21. století se Nauru snaží diverzifikovat své zdroje příjmů.

V roce 2025 patřily mezi hlavní zdroje příjmů Nauru prodej rybolovných práv (rybářských licencí) ve výsostných vodách Nauru a příjmy z provozu australského detenčního centra pro migranty. Příjmy související s provozem centra tvoří přibližně polovinu veřejných příjmů země. Zahraniční pomoc, především z Austrálie a Nového Zélandu, tvoří většinu veřejných příjmů země.[118]

Menší příjmy jsou z prodeje fosfátů, kdy drobnou těžbu stále provádí společnost RONPhos, dříve známá jako Nauru Phosphate Corporation.[71] Vláda odvádí část výnosů společnosti RONPhos do fondu Nauru Phosphate Royalties Trust. Tento fond spravuje dlouhodobé investice, jejichž účelem je zajistit obživu občanů po vyčerpání zásob fosfátů. Hodnota fondu však během hospodářské krize v 90. letech a na počátku 21. století výrazně poklesla.[119]

pohled do interiéru stanu, řady skládací lehátek ve dvou řadách
Stany a skládací postele v detenčním zařízení na Nauru

Detenční zařízení na Nauru je australské imigrační zadržovací zařízení v zahraničí, které bylo v provozu v prvních dvou desetiletích 21. století a znovu od září 2021. Provozuje ho naurská vláda. V  různých obdobích zde jsou umisťováni žadatelé o azyl zachycení při pokusu dostat se po moři do Austrálie.[120]

Zdroje na Nauru jsou omezené a většina nezbytných komodit, zemědělských i průmyslových, se dováží.[71][121] Zemědělská půda tvoří 20 % státu a je tvořena výhradně trvalými porosty; na ostrově není oficiálně žádná orná půda ani pastviny (odhad k roku 2023).[109] Zdaleka nejvíce se pěstují kokosové ořechy (2 400 tun) a dále tropické ovoce (500 tun). Další plodiny, které se pěstují, tvoří jen nepatrné množství (čísla za rok 2024).[122] Kokosové plantáže pokrývají přibližně 11 % rozlohy ostrova.[122] Chovají se prasata a drůbež.[122]

Pohled na bílé kamenné sloupy
Fosfátové pole

V roce 2024 patřily mezi nejvýznamnější vývozní položky ostrovní ekonomiky zmražené ryby (153 mil. USD, 76 % exportu státu),[pozn. 5] dále fosforečnan vápenatý (23 mil. USD, 11 % exportu). Mezi hlavní obchodní partnery patří Thajsko (142 mil. USD), Filipíny (10 mil. USD), Senegal (10 mil. USD), Jižní Korea (9 mil. USD) a Čína (8 mil. USD).[123]

Cestovní ruch má na ekonomiku jen omezený vliv a Nauru patří mezi nejméně navštěvované státy světa. Odhady počtu turistů se výrazně liší; některé zdroje uvádějí několik tisíc návštěvníků ročně, jiné pouze stovky.[124][125]

Doprava

[editovat | editovat zdroj]
Letecká fotografie ostrova, v centru fotografie velká přistávací plocha letiště
Pohled na mezinárodní letiště Nauru

Dopravní síť na Nauru má relativně jednoduchou strukturu vzhledem k malé velikosti ostrova, který nemá žádné výrazné terénní nerovnosti. Ostrov má celkem asi 30 km silnic, základ sítě tvoří 17 km dlouhá okružní silnice (Island Ring Road) vedoucí podél pobřeží celého ostrova a další silnice vede k laguně Buada. Tuto síť doplňuje řada cest souvisejících s těžbou. Existuje zde 4 km dlouhá úzkokolejná železnice vybudovaná před 100 lety, kterou v minulosti využíval fosfátový průmysl.[82]

Nauru, které leží velmi daleko od hlavních tichomořských souostroví, nedisponovalo v minulosti hlubokovodným přístavem. Dovážené zboží proto muselo být dopravováno k molům malými čluny, zatímco nákladní lodě kotvily u pobřeží. Proto došlo k modernizaci a rozšíření bývalého přístavu Aiwo Boat Harbor na Mezinárodní přístav Nauru. Projekt měl být dokončen v roce 2021, byl však odložen kvůli technickým a logistickým problémům způsobeným pandemií covidu-19[126][127] a dokončen až na konci roku 2025.[128]

Pokud jde o leteckou dopravu, Nauru obsluhuje výhradně Mezinárodní letiště Nauru (Reikoariata Republik Naoero), které se nachází na jihu ostrova. Osobní dopravu zajišťuje letecká společnost Nauru Airlines, národní letecká společnost. K listopadu 2025 provozovala pravidelné lety do Austrálie (pouze do Brisbane), ale také na Fidži, do Mikronésie, na Kiribati, Palau a Marshallovy ostrovy.[129]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Historie počtu obyvatel
RokObyv.±% p.a.
1886 1 294—    
1921 2 066+1,35 %
1947 2 855+1,25 %
1954 3 473+2,84 %
1961 4 613+4,14 %
1966 6 057+5,6 %
1977 6 966+1,28 %
1983 7 674+1,63 %
1992 9 919+2,89 %
2002 10 065+0,15 %
2006 9 233−2,13 %
2011 10 084+1,78 %
2021 11 680+1,48 %
2026 12 102+0,71 %
Zdroj: The Centre for Independent Studies,[59]:s.2 Nauru Bureau of Statistics[130]:s.7

Podle odhadů Organizace spojených národů žilo v roce 2026 na Nauru 12 102 obyvatel.[131] Při posledním sčítání lidu z roku 2021 zde žilo 11 680 obyvatel,[2] což z něj činí druhý nejméně lidnatý stát v Oceánii (po Tuvalu) a třetí nejméně lidnatý stát na světě (po Vatikánu a Tuvalu). Počet obyvatel představuje dva a půl násobný nárůst oproti roku 1961 (o 60 let dříve) s průměrným ročním přírůstkem 1,6 %. S hustotou zalidnění kolem 560 obyvatel na km² je Nauru nejhustěji zalidněným státem v Oceánii. Ženy tvoří 50,9 % celkové populace a muži 49,1 %. Střední délka života je 68,6 let (muži 65, ženy 72,3), medián věku je 27,8 let (k roku 2024). Podíl obyvatel mladších 15 let činil 30 %, 66 % je ve věku 15 až 64 let a 4 % obyvatel je starších 65 let (k roku 2024). Porodnost je 2,55 dítěte na jednu ženu (2024).[109] K roku 2023 žilo 94 % obyvatel ve městských oblastech, s ročním nárůstem 0,2 %.[132][109] Populace na Nauru je relativně mladá a velmi urbanizovaná.

Absolutní pokles počtu obyvatel v roce 2006 byl způsoben tím, že ten rok ostrov opustilo 1 500 lidí v rámci repatriace zahraničních pracovníků z Kiribati a Tuvalu. Důvodem repatriace bylo masivní propouštění ve fosfátovém průmyslu.[116]

Etnické skupiny

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Naurujci.

Podle sčítání lidu v roce 2021 se 92,1 % obyvatel narodilo na Nauru, 2,4 % na Kiribati, 2,2 % na Fidži (2,2 %) a 1,2 % v Austrálii.[2] To představuje významnou změnu oproti sčítání lidu z roku 2002, kdy se na Nauru narodilo 75 % populace.[130] Při sčítání lidu se nezjišťuje vlastní etnicita ani národnost obyvatelstva (jako se běžně zjišťuje v jiných zemích), ale místo narození,[2][130] takže nelze stanovit kolik na Nauru žije například Naurujců. Ústava Nauru nevylučuje žádnou etnickou skupinu z možnosti získat občanství.[133] K poslednímu významnému přílivu čínských přistěhovalců došlo v roce 1993.[134]

Jazyk

[editovat | editovat zdroj]

Úředními jazyky na Nauru jsou naurština a angličtina.[135][136] Podle sčítání lidu z roku 2021 ovládalo naurštinu 94 % osob ve věku 5 let a více. Dalším jazykem kromě naurštiny hovořilo 28 % obyvatel.[2] Naurština je austronéský jazyk; úplná gramatika tohoto jazyka dosud nebyla vypracována a vztahy k dalším mikronéským jazykům nejsou dostatečně prozkoumány.[137] Angličtina je na ostrově široce srozumitelná a používá se pro většinu úředních i obchodních účelů.[135]

Náboženství

[editovat | editovat zdroj]
Náboženství na Nauru, 2021
Naurská kongregační církev
 
 34,3 %
katolická církev
 
 33,9 %
Církev Božího shromáždění
 
 11,7 %
Pacific Light House
 
 6,0 %
Naurská nezávislá církev
 
 3,5 %
baptismus
 
 1,5 %

Svoboda vyznání na Nauru je ústavním právem a zákony i společnost toto právo dodržují bez větších porušení. Podle sčítání lidu z roku 2021 bylo obyvatelstvo ostrova převážně křesťanské: 34,3 % se hlásilo k Naurské kongregační církvi (Nauru Congregational Church; mírný pokles z 35,7 % od sčítání z roku 2011) a 33,9 % ke katolické církvi (mírný nárůst z 33,0 % ve sčítání z roku 2011). K Církvi Božího shromáždění (Assemblies of God) se hlásí 11,7 % obyvatel (pokles z 13,0 % v roce 2011). K Naurské nezávislé církvi (Nauru Independent Church) se hlásí 3,5 % obyvatel. Počet věřících této církve zaznamenal největší pokles z 9,5 % v roce 2011. Církev Pacific Light House má 6 % členů; přívrženci Adventistů sedmého dne mají 1,4 %, baptisté 1,5 %, ostatní protestanti 1,1 % a Církve bratří 0,4 %. Sčítání lidu také zaznamenalo, že 1,3 % obyvatelstva se nehlásí k žádnému náboženství a 0,05 % osob vyznává hinduismus.[2]

Čínští obyvatelé žijící na ostrově (přibližně 5 % populace) byli převážně konfuciáni, buddhisté, taoisté, křesťané nebo bez vyznání.[138]

Naurská kongregační církev (Nauru Congregational Church) je největší protestantskou kongregační církví na ostrově. Na Nauru má sedm sborů[139] a v čele každého sboru stojí jáhen.

Zdraví

[editovat | editovat zdroj]
Skupina 4 pochodujících osob vedle sebe, fotografováno zezadu
Skupina obyvatel Nauru, kteří se účastní pochodu proti cukrovce

Na Nauru funguje systém všeobecné zdravotní péče, který je poskytován všem občanům bezplatně.[140] Nachází se zde pouze jedna nemocnice, a to Nemocnice Republiky Nauru v Yarenu, která poskytuje základní chirurgickou a lékařskou péči. Pacienti vyžadující specializovanější péči, však obvykle cestují do australských nemocnic.[141] V roce 2021 bylo na zdravotní péči vynaloženo odhadem 13 % HDP.[142] V roce 2018 (poslední známá čísla) připadalo na 1000 obyvatel 1,25 lékařů a 7,3 zdravotních sester.[143]

Střední délka života, neboli očekávaná délka života obyvatel při narození, je 68,6 let (muži 65,0, ženy 72,3), čímž se země řadí na 187. místo na světě a na poslední místo mezi nezávislými státy v Oceánii.[144] Nauru má druhou nejvyšší míru obezity na světě (po Tonze a před Tuvalu),[145] obézních je 70 % dospělé populace (k roku 2022).[146] Nauru má podle některých odhadů nejvyšší míru výskytu cukrovky 2. typu na světě (postihuje 40 % obyvatelstva).[147] Zaznamenává se také vysoký výskyt problémů s ledvinami a srdečního selhání. Nauru je na prvním místě na světě, co se týče procenta kuřáků, kdy kouří 48 % dospělé populace (číslo k roku 2022).[148]

Vysoká míra obezity bývá spojována s vysokou spotřebou dovážených průmyslově zpracovaných potravin po útlumu těžby fosfátů. Těžba také způsobila, že 80 % území Nauru je nevhodné pro zemědělství.[149][150][151][152]

Školství

[editovat | editovat zdroj]
Pohled na protáhlou velkou budovu se šikmou střechou
Střední škola (Nauru Secondary School) na Nauru, 2010

Povinná školní docházka trvá od 5 do 16 let a vzdělávací systém vychází z britského modelu. Žáci chodí tři roky do mateřské školy, šest let do základní školy a čtyři roky na střední školu. Vysokoškolské vzdělání není povinné. Na Nauru se nachází jedenáct škol, včetně tří základních a dvou středních (Nauru College a Nauru Secondary School). Pro děti se speciálními potřebami existuje centrum Able/Disable Centre.[110] Vzdělání na těchto školách je bezplatné. Kampus Univerzity Jižního Pacifiku (USP) na Nauru se od roku 2018 nachází v Nauru Learning Village v Yarenu.[153] Univerzita Jižního Pacifiku začala v 70. letech 20. století vyučovat dálkové kurzy a místní kampus byl založen v roce 1987. Studijní programy se zaměřují na obory vzdělávání a podnikání. Kampus slouží také místním obyvatelům prostřednictvím programů celoživotního vzdělávání.[154] Míra gramotnosti dospělé populace je 95 %.[109]

Kultura

[editovat | editovat zdroj]
černobílá fotografie muže v bílém obklopeného hloučkem osob oblečených jen do bederních roušek
Misionář na Nauru obklopený Naurujci v tradičních oděvech, kolem let 1916–1917

Naurská kultura má původ v Oceánii. Tradiční kultura Nauru byla výrazně proměněna kolonizací, christianizací, industrializací a pozdějším přijetím západního konzumního způsobu života[155] a řada tradičních forem umění a řemesel postupně zanikla. První misionáři, protestantští i katoličtí, kteří přišli na přelomu 20. století, obrátili většinu domorodého obyvatelstva na křesťanství a usilovali o opuštění tradičních kultů i některých sociálních zvyků.[155] Zároveň se ale snažili shromáždit některé prvky této kultury, čímž položili základy pro její akademické studium, a vychovali první místní elity obeznámené se západním světem, které později sehrály významnou roli v procesu získání nezávislosti.[155][156]

Zvyky

[editovat | editovat zdroj]

Před kolonizací ostrova a přijetím evropských kulturních vlivů byli Naurujci polygamním národem organizovaným v kmenové a matrilineární společnosti.[155] Dlouhodobá izolace od okolního světa vedla k vytvoření vlastní mytologie a jazyka. Rozvinuli složité varianty provázkových her podobných hře přebírání provázku a vlastní techniky rybolovu a lovu. Tance a písně tvořily důležitou součást kultury. Nenosili tetování, jak bylo zvykem na jiných ostrovech Tichého oceánu, nosili bederní roušky z listů kokosové palmy, natírali si tělo kokosovým olejem a tančili tance, které Evropané považovali za příliš erotické.[155] S příchodem Evropanů tyto zvyky postupně mizely, protože je opouštěli a přijímali křesťanské oděvy a manželství.[155]

Naurujci zpočátku udržovali s Evropany převážně přátelské vztahy. Chovali velký respekt k prvním Evropanům, kteří na ostrov připluli po prvním evropském objevení Nauru v roce 1798 a poté od roku 1830, kdy se tam první Evropané usadili.[155] Naurujci také chápali podstatu obchodu, když vyměňovali kopru získávanou z kokosů, produkt velké hodnoty v Tichém oceánu, za zbraně, tabák, nářadí a alkohol, než v 19. století zavedli do svých obchodů s obchodními loděmi peníze.[155] Kontakt s Evropany vedl k významným sociálním změnám a přispěl také ke konfliktům a šíření alkoholu a střelných zbraní.[155]

Image
Naurský rybář vytahuje úlovek

Současná kultura

[editovat | editovat zdroj]

Vytlačování tradiční kultury současnými západními vlivy je na Nauru velmi zřetelné. Z původních zvyků a tradic se zachovalo jen velmi málo a tradiční zvyky dnes hrají v každodenním životě jen malou roli.[157] Tradiční hudbu nahradila moderní populární hudba. Také tradice uměleckého řemesla téměř zcela zanikly. Obyvatelé nosí obvyklé tropické oblečení: kraťasy a lehké košile. Jednou z nejdéle zachovaných tradičních činností zůstává rybolov v malých lehkých člunech: rybáři čekají, až se ryby přiblíží. Zachoval se také zvyk lovit ryby pomocí vycvičených fregatek.[158] Fregatky jsou na Nauru vnímány jako kult a nachází se i na státním znaku.[159]

Řemeslníci vyrábějí oděvy a vějíře z kokosových vláken a listů pandanu (Pandanus tectorius) a používají geometrické vzory, které připomínají ty z indonéské kultury. K výrobě uměleckých a řemeslných předmětů se používá také dřevo kokosové palmy.[158]

Obřad přípravy a pití kavy je považován za tradiční zvyk, který původně směli vykonávat pouze muži; dnes se však mohou účastnit i ženy. Noční život se odehrává převážně v restauracích a barech. Jediné kino se nachází v Aiwo. Svátek Angam Day, který se slaví 26. října, připomíná obnovení populace po jejím poklesu pod kritickou hranici po obou světových válkách a epidemii chřipky ve 20. letech 20. století.[160]

Hudba

[editovat | editovat zdroj]

Na Nauru se uchovaly některé lidové písně;[161] známou lidovou písní zůstává Oh Bwio Eben Bwio.[162] Mezi současné naurské hudebníky patří například Baron Waqa, který vedle své politické kariéry působil také jako skladatel a hudebník. Rytmický zpěv a tradiční kruhové tance se provádějí zejména při oslavách. Historická forma naurského tance zvaného v angličtině anglicky fish dance (rybí tanec) byla zachycena na fotografiích.[163][164] Mezi známé současné tance jsou tanec fregatek založený na pantomimickém vyprávění příběhů a dogoropa, tanec s tyčemi.[165][166]

Literatura a média

[editovat | editovat zdroj]

Na ostrově vzniká současná literární tvorba. Jedním z nejznámějších literárních děl je báseň A Beautiful Prayer (Krásná modlitba) naurské básnířky Joanny Gobure.[167] Na Nauru nevycházejí žádné deníky, ale existuje zde však státem vlastněný měsíčník s názvem Mwinen Ko.[168] Státní nekomerční televizní stanice Nauru Television (NTV) vysílá pořady z Nového Zélandu a Austrálie a státní nekomerční rozhlasová stanice Radio Nauru kromě vlastních pořadů přebírá také vysílání Radio Australia a BBC.[169]

Kuchyně

[editovat | editovat zdroj]
Fotka misky s kokosovým mlékem
Kokosové mléko

Tradiční kuchyně Nauru vycházela podobně jako na okolních tichomořských ostrovech především z ryb, kokosů a plodů pandánu. Významnou součástí jídelníčku bylo také kokosové mléko. Mezi tradiční pokrmy patří například „kokosová ryba“ známá jako 'ota 'ika, tedy syrová ryba (často tuňák) podávaná v kokosovém mléce s kořením. V současnosti je většina potravin na Nauru dovážena, což vedlo k rozšíření průmyslově zpracovaných potravin a polotovarů. Změna stravovacích návyků bývá spojována s vysokým výskytem obezity a cukrovky. Současná kuchyně Nauru je ovlivněna především čínskou a australskou gastronomií. Číňané dlouhodobě tvořili největší zahraniční komunitu v zemi a na ostrově se nachází řada čínských restaurací.[170][171] Mezi pokrmy a nápoje běžné na Nauru patří například smažená rýže a další pokrmy čínské kuchyně, mořské plody, rybí filé smažené v kokosové krustě, kokosový mousse, banánovo-ananasový chléb nebo ledová káva.[172][173]

Sport

[editovat | editovat zdroj]
Jednoduchý plácek s volejbalovou sítí a skupina osob hracící volejbal
Místní volejbalový zápas na Nauru

Na Nauru je nejoblíbenějším sportem australský fotbal, který je považován za národní sport. Hraje se zde liga s osmi týmy[174] a naurská reprezentace patří mezi přední týmy v mezinárodních soutěžích tohoto sportu.[175]

Mezi další sporty populární na Nauru patří vzpírání, které se řadí mezi zdejší nejpopulárnější sporty, dále volejbal, netball, rybaření a tenis. Stále více příznivců si získává rugby union. Naurská reprezentace v rugby sedmiček debutovala na mezinárodní scéně na Pacifických hrách v roce 2015[176] a od téhož roku se pravidelněji účastní mistrovství Oceánie v rugby sedmiček.[177] Fotbal je na Nauru okrajovým sportem, který dlouhodobě zůstával ve stínu australského fotbalu, nicméně v roce 2024 se však začala formovat naurská národní fotbalová reprezentace.[178][179]

Nauru se od roku 1990 pravidelně účastní Her Commonwealthu (do her v roce 2022 získalo celkem 31 medailí) a od roku 1996 také letních olympijských her, kde soutěží ve vzpírání, judu a atletice, dosud však bez zisku medaile.[180]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Nauru nemá oficiální hlavní město, ale Yaren je sídlem parlamentu i vlády.[1]
  2. ↑ naursky Naoero
  3. ↑ naursky Repubrikin Naoero, anglicky Republic of Nauru
  4. ↑ S rozlohou je třetí nejmenší po Vatikánu a Monaku. Je tak zároveň podle rozlohy nejmenší republikou a nejmenším ostrovním státem na světě. Zároveň je Nauru nejmenším členským státem Britského společenství národů, a to jak co do rozlohy, tak i počtu obyvatel.
  5. ↑ Vývoz ryb je z velké části tvořen úlovky zahraničních rybářských flotil operujících na základě licencí udělených Nauru. V obchodních statistikách jsou tyto úlovky vykazovány jako export Nauru.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Nauru na anglické Wikipedii a Nauru na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ Worldwide Government Directory with Intergovernmental Organizations. [s.l.]: CQ Press, 2013. Dostupné online. S. 1131. (anglicky)
  2. 1 2 3 4 5 6 7 8 Nauru 2021 Population and Housing Census Report available | Nauru Bureau of Statistics [online]. [cit. 2026-05-03]. Dostupné online. (anglicky)
  3. ↑ Report for Selected Countries and Subjects [online]. International Monetary Fund [cit. 2018-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-02. (anglicky)
  4. ↑ Nauru's former chief justice predicts legal break down [online]. Special Broadcasting Service [cit. 2015-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-10. (anglicky)
  5. ↑ DOHERTY, Ben. This is Abyan's story, and it is Australia's story [online]. 2015-10-28 [cit. 2016-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-26. (anglicky)
  6. ↑ HITT, Jack. The Billion-Dollar Shack. The New York Times. 2000-12-10. Dostupné online [cit. 2018-01-29]. (anglicky)
  7. ↑ HAMBRUCH, Paul. Einführung in die Abteilung Südsee. doi.org. 1931-12-31. Dostupné online [cit. 2026-04-29]. doi:10.1515/9783112428146. (německy)
  8. ↑ Wayback Machine. www.ub.bildarchiv-dkg.uni-frankfurt.de [online]. [cit. 2026-04-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-03-01. (německy)
  9. ↑ HIERY, Hermann Joseph. Die deutsche Südsee 1884-1914: ein Handbuch. Paderborn: F. Schöningh ISBN 978-3-506-73912-4. S. 22. (německy)
  10. ↑ KAYSER, P. Al. Die Eingebornen von Nauru (Südsee). Eine kritische Studie. Anthropos. 1917, roč. 12/13, čís. 1/2, s. 313–337. Dostupné online [cit. 2026-05-10]. ISSN 0257-9774. (německy)
  11. 1 2 3 WILLIAMS, Maslyn; MACDONALD, Barrie. The Phosphateers. [s.l.]: Melbourne University Press, 1985. Dostupné online. ISBN 0-522-84302-6. S. 11.
  12. ↑ ELLIS, Albert F. Ocean Island and Nauru: Their Story. [s.l.]: Angus and Robertson, 1935. Dostupné online. OCLC 3444055 S. 29. (anglicky)
  13. ↑ Nauru moves to change name to Naoero | PINA [online]. 2026-02-13 [cit. 2026-05-11]. Dostupné online. (anglicky)
  14. ↑ Třetí nejmenší stát světa se chystá změnit název. www.seznamzpravy.cz [online]. 2026-05-13 [cit. 2026-05-13]. Dostupné online.
  15. 1 2 3 Nauru Department of Economic Development and Environment. First National Report to the United Nations Convention to Combat Desertification [online]. United Nations Convention to Combat Desertification, 2003 [cit. 2012-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-22. (anglicky)
  16. ↑ POLLOCK, Nancy J. Nauru [online]. 2021-04-27 [cit. 2022-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-13. (anglicky)
  17. ↑ Nauru – History [online]. [cit. 2021-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-16. (anglicky)
  18. ↑ WHYTE, Brendan. On Cartographic Vexillology. Cartographica. 2007, roč. 42, čís. 3, s. 251–262. doi:10.3138/carto.42.3.251. (anglicky)
  19. ↑ POLLOCK, Nancy J. Social Aspects of Obesity. [s.l.]: Routledge, 1995. Kapitola 5: Social Fattening Patterns in the Pacific—the Positive Side of Obesity. A Nauru Case Study, s. 87–111. (anglicky)
  20. ↑ SPENNEMANN, Dirk HR. Traditional milkfish aquaculture in Nauru. Aquaculture International. January 2002, roč. 10, čís. 6, s. 551–562. doi:10.1023/A:1023900601000. (anglicky)
  21. 1 2 ELLIS, Albert F. Ocean Island and Nauru: Their Story. [s.l.]: Angus and Robertson, 1935. Dostupné online. OCLC 3444055 S. 29.
  22. ↑ LANGDON, Robert. Where the whalers went: an index to the Pacific ports and islands visited by American whalers (and some other ships) in the 19th century. [s.l.]: Pacific Manuscripts Bureau, 1984. ISBN 086784471X. S. 180–182. (anglicky)
  23. ↑ MARSHALL, Mac; MARSHALL, Leslie B. Holy and Unholy Spirits: The Effects of Missionization on Alcohol Use in Eastern Micronesia. Journal of Pacific History. January 1976, roč. 11, čís. 3, s. 135–166. doi:10.1080/00223347608572299. (anglicky)
  24. ↑ REYES, Ramon E. Jr. Nauru v. Australia. New York Law School Journal of International and Comparative Law. 1996, roč. 16, čís. 1–2. Dostupné online. (anglicky)
  25. 1 2 3 4 5 ROBERTS-WRAY, Kenneth. Commonwealth and Colonial Law. [s.l.]: Stevens, 1966. Dostupné online. S. 884. (anglicky)
  26. 1 2 FIRTH, Stewart. German Labour Policy in Nauru and Angaur, 1906–1914. The Journal of Pacific History. January 1978, roč. 13, čís. 1, s. 36–52. doi:10.1080/00223347808572337. (anglicky)
  27. ↑ HARTLEBEN, A. Deutsche Rundschau für Geographie und Statistik. [s.l.]: [s.n.], 1895. S. 429. (německy)
  28. 1 2 The Marcus Garvey and Universal Negro Improvement Association Papers. Příprava vydání Robert A. Hill. [s.l.]: University of California Press, 1986. Dostupné online. ISBN 978-0-520-05817-0. Kapitola 2: Progress Comes to Nauru. (anglicky)
  29. ↑ ELLIS, AF. Ocean Island and Nauru – their story. [s.l.]: Angus and Robertson Limited, 1935. S. 29–39.
  30. 1 2 MANNER, HI; THAMAN, RR; HASSALL, DC. Plant succession after phosphate mining on Nauru. Australian Geographer. May 1985, roč. 16, čís. 3, s. 185–195. doi:10.1080/00049188508702872. (anglicky)
  31. ↑ GOWDY, John M; MCDANIEL, Carl N. The Physical Destruction of Nauru. Land Economics. May 1999, roč. 75, čís. 2, s. 333–338. doi:10.2307/3147015. JSTOR 3147015. (anglicky)
  32. ↑ SHLOMOWITZ, R. Differential mortality of Asians and Pacific Islanders in the Pacific labour trade. Journal of the Australian Population Association. November 1990, roč. 7, čís. 2, s. 116–127. doi:10.1007/bf03029360. PMID 12343016. (anglicky)
  33. ↑ HUDSON, WJ. Australia's experience as a mandatory power. Australian Outlook. April 1965, roč. 19, čís. 1, s. 35–46. doi:10.1080/10357716508444191. (anglicky)
  34. ↑ WATERS, SD. German raiders in the Pacific. [s.l.]: Merriam Press, 2008. ISBN 978-1-4357-5760-8. S. 39. (anglicky)
  35. 1 2 BOGART, Charles H. Death off Nauru. CDSG Newsletter. November 2008, s. 8–9. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-12. (anglicky)
  36. ↑ How Nauru Took the Shelling [online]. 1941-02-14 [cit. 2021-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-09-28. (anglicky)
  37. ↑ Interesting Sidelights on Jap Occupation of Nauru [online]. 1946-06-18 [cit. 2021-09-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-06-01. (anglicky)
  38. ↑ HADEN, JD. Nauru: a middle ground in World War II. Pacific Magazine. 2000. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-02-08. (anglicky)
  39. ↑ TAKIZAWA, Akira; ALSLEBEN, Allan. Japanese garrisons on the by-passed Pacific Islands 1944–1945 [online]. 1999–2000 [cit. 2021-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-01-06. (anglicky)
  40. ↑ LISSNER, Will. TREACHERIES CITED; Bataan-Corregidor Hero Calls for Re-education of Japanese People WARNS OF FUTURE PERILS General Tells 2,000 at Dinner Here Whole Philosophy of Empire Must Be Changed WAINWRIGHT URGES PRESSURE ON JAPAN Tells of Japanese Cunning Calls for Cooperation Seeks Books for Men in Pacific. The New York Times. 1945-09-14. Dostupné online [cit. 2026-05-11]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
  41. ↑ Nauru Occupied by Australians; Jap Garrison and Natives Starving. The Argus. 1945-09-15. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-01. (anglicky)
  42. ↑ Nauru Officials Murdered By Japs [online]. 1945-10-16 [cit. 2021-09-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-30. (anglicky)
  43. ↑ Only 745 Returned [online]. 1950-05-01 [cit. 2021-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-03. (anglicky)
  44. ↑ GARRETT, J. Island Exiles. [s.l.]: Australian Broadcasting Corporation, 1996. ISBN 0-7333-0485-0. S. 176–181. (anglicky)
  45. 1 2 HIGHET, K; KAHALE, H. Certain Phosphate Lands in Nauru. American Journal of International Law. 1993, roč. 87, čís. 2, s. 282–288. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-05-11. doi:10.2307/2203821. JSTOR 2203821. (anglicky)
  46. ↑ Nauru Riot. Townsville Daily Bulletin. 1949-07-02, s. 1. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-24. (anglicky)
  47. ↑ Chinese Lose Nauru and Manus Cases. Pacific Islands Monthly. Pacific Publications, 1949, roč. XIX, čís. 6. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-24. nla.obj-330063007. (anglicky)
  48. ↑ Nauru, New Guinea. The Courier-Mail. 1949-10-05, s. 4. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-24. (anglicky)
  49. ↑ Island Purchase For Nauruans. The Canberra Times. 1964-05-06, roč. 38, čís. 10,840, s. 5. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-17. (anglicky)
  50. ↑ Nauruans Likely To Settle Curtis Island. The Canberra Times. 1963-05-30, roč. 37, čís. 10,549, s. 9. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-01. (anglicky)
  51. ↑ MCADAM, Jane. How the entire nation of Nauru almost moved to Queensland [online]. 2016-08-15 [cit. 2019-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-01. (anglicky)
  52. ↑ Lack of Sovereignty 'Disappoints' Nauruans. The Canberra Times. 1963-06-05, roč. 37, čís. 10,554, s. 45. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-13. (anglicky)
  53. ↑ Nauru not to take Curtis Is.. The Canberra Times. 1964-08-21, roč. 38, čís. 10,930, s. 3. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-13. (anglicky)
  54. 1 2 DAVIDSON, JW. The Republic of Nauru. The Journal of Pacific History. January 1968, roč. 3, čís. 1, s. 145–150. doi:10.1080/00223346808572131. (anglicky)
  55. ↑ SQUIRES, Nick. Nauru seeks to regain lost fortunes. BBC News Online. 2008-03-15. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-03-20. (anglicky)
  56. 1 2 WATANABE, Anna. From economic haven to refugee 'hell'. Kyodo News. 2018-09-16. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-17. (anglicky)
  57. ↑ Case Concerning Certain Phosphate Lands in Nauru (Nauru v. Australia) Application: Memorial of Nauru. [s.l.]: United Nations, International Court of Justice, January 2004. ISBN 978-92-1-070936-1. (anglicky)
  58. ↑ History - Nauru - tax, issues, area, future, power, policy. www.nationsencyclopedia.com [online]. [cit. 2026-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
  59. 1 2 3 HUGHES, Helen. From Riches to Rags What Are Nauru’s Options and How Can Australia Help? [online]. The Centre for Independent Studies (CIS), 2015-05-02 [cit. 2026-05-04]. Dostupné online. (anglicky)
  60. ↑ Nauru - Politique intérieure -Ministère des Affaires étrangères-. www.diplomatie.gouv.fr [online]. [cit. 2026-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-02-09. (francouzsky)
  61. ↑ DOHERTY, Ben. Nauru decriminalises homosexuality and suicide. The Guardian. 2016-05-29. Dostupné online [cit. 2026-05-05]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  62. ↑ Amid battles to phase out fossil fuels at COP28, Nauru shows leadership by becoming 12th nation-.... Fossil Fuel Treaty [online]. [cit. 2026-05-11]. Dostupné online. (anglicky)
  63. ↑ Six Island Nations Commit to 'Fossil Fuel-Free Pacific,' Demand Global Just Transition [online]. [cit. 2023-07-01]. Dostupné online. (anglicky)
  64. ↑ WIRES, Audrey Courty with. Nauru sells first passports to help fund relocations as sea levels rise. ABC News. 2025-08-07. Dostupné online [cit. 2026-05-13]. (anglicky)
  65. ↑ Nauru Citizenship Program | Nauru Program Office. www.ecrcp.gov.nr [online]. [cit. 2026-05-13]. Dostupné online. (anglicky)
  66. ↑ Nauru moves ahead with land rehabilitation. RNZ [online]. 2019-08-26 [cit. 2026-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
  67. ↑ DAVIES, Anne; DOHERTY, Ben. Corruption, incompetence and a musical: Nauru's cursed history. The Guardian. 2018-09-03. Dostupné online [cit. 2026-05-05]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  68. ↑ Nauruská vlajka na Flags of the World
  69. ↑ "Nauru Bwiema" - Nauru National Anthem | Endangered Languages Project. endangeredlanguages.com [online]. [cit. 2026-05-16]. Dostupné online.
  70. 1 2 Nauru – nationalanthems.info [online]. [cit. 2026-05-16]. Dostupné online. (anglicky)
  71. 1 2 3 4 5 6 7 8 Background Note: Nauru [online]. State Department Bureau of East Asian and Pacific Affairs, 2012-03-13. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-10-17. (anglicky)
  72. ↑ THAMAN, RR; HASSALL, DC. Nauru: National Environmental Management Strategy and National Environmental Action Plan [online]. South Pacific Regional Environment Programme [cit. 2012-06-18]. S. 234. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-11. (anglicky)
  73. ↑ RESOURCES, Curriculum. Resources - Geography of Nauru - Geology. www.education.gov.nr [online]. [cit. 2026-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-28. (anglicky)
  74. ↑ Jacobson, Gerry; Hill, Peter J; Ghassemi, Fereidoun. Geology and hydrogeology of carbonate islands. [s.l.]: Elsevier, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-444-81520-0. Kapitola 24: Geology and Hydrogeology of Nauru Island, s. 716.
  75. ↑ Nauru [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2026-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
  76. ↑ CLIMATE CHANGE - RESPONSE REPUBLIC OF NAURU RESPONSE 1ST NATIONAL COMMUNICATION - 1999 [online]. REPUBLIC OF NAURU, 1999-10 [cit. 2026-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
  77. 1 2 3 4 5 6 National Assessment Report Republic of Nauru [online]. 2006-02-02 [cit. 2026-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
  78. ↑ Climate Change – Response [online]. United Nations Framework Convention on Climate Change, 1999 [cit. 2009-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-06. (anglicky)
  79. 1 2 3 4 5 Nauru Geology. www.mapsofworld.com [online]. [cit. 2026-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-11-10. (anglicky)
  80. 1 2 MAHARAJ, Russell J. Impacts of Port and Harbour Engineering , Anibare District, Nauru [online]. SOPAC, 2001 [cit. 2026-05-13]. Dostupné online. (anglicky)
  81. ↑ JACOBSON, Gerry; HILL, Peter J.; GHASSEMI, Fereidoun. Geology and Hydrogeology of Nauru Island. [s.l.]: Elsevier Dostupné online. ISBN 978-0-444-51644-2. S. 707–742. (anglicky)
  82. 1 2 DICKINSON, Greg; SMITH, Oliver. 12 facts about Nauru, the tiny island without a single Covid case. The Telegraph. 2022-03-07. Dostupné online [cit. 2024-08-03]. (anglicky)
  83. ↑ Yaren | district, Nauru [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-08. (anglicky)
  84. ↑ PĀVILS, Gatis. Moqua Caves and Moqua Well (archivovaná verze) [online]. 2011-10-30 [cit. 2026-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
  85. ↑ Nauru — Attractions [online]. iExplore [cit. 2026-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
  86. ↑ Affaire de certaines terres à phosphates à Nauru. [s.l.]: International Court of Justice, 2003. ISBN 978-92-1-070936-1. S. 107–109. (francouzsky)
  87. ↑ Blue Green Atlas - The Climate of Nauru. bluegreenatlas.com [online]. [cit. 2026-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
  88. 1 2 FAO Country Profiles:Nauru. Food and Agriculture Organization of the United Nations [online]. [cit. 2026-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
  89. ↑ Klima: Nauru. Climate-Data.org [online]. [cit. 2026-05-27]. Dostupné online. (anglicky)
  90. 1 2 3 4 NAURU. archive.wikiwix.com [online]. UNEP World Conservation Monitoring Centre [cit. 2026-05-03]. Dostupné online. (anglicky)
  91. 1 2 HE, Chaoxiong. COASTAL EROSION MONITORING AND ADVICE ON RESPONSE STRATEGIES, NAURU. archive.wikiwix.com [online]. SOPAC, 2001 [cit. 2026-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
  92. ↑ NAURU Information on Government, People, History, Economy, Environment, Development [online]. United Nations. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-07-27. (anglicky)
  93. 1 2 JUNGBLUT, Vainuupo; DOWIYOGO, Berrick. Directory of Wetlands of Nauru [online]. Apia, Samoa: Secretariat of the Pacific Regional Environment Programme (SPREP), 2016-08-03 [cit. 2026-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
  94. ↑ Important Bird Areas in Nauru [online]. Secretariat of the Pacific Regional Environmental Programme [cit. 2012-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-05-14. (anglicky)
  95. ↑ MATAU, Robert. President Dabwido gives it another go [online]. 2013-06-06. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-09-26. (anglicky)
  96. ↑ Voter Registration Nauru [online]. ACE project [cit. 2026-05-11]. Dostupné online. (anglicky)
  97. ↑ LEVINE, Stephen; ROBERTS, Nigel S. The constitutional structures and electoral systems of Pacific Island states. Commonwealth & Comparative Politics. November 2005, roč. 43, čís. 3, s. 276–295. doi:10.1080/14662040500304866. (anglicky)
  98. ↑ 6. Nauru. archive.wikiwix.com [online]. [cit. 2026-05-04]. Dostupné online. (anglicky)
  99. ↑ Nauru Parliament October 2025 Election | Election results | Nauru. IPU Parline: global data on national parliaments [online]. [cit. 2026-05-11]. Dostupné online. (anglicky)
  100. ↑ ANCKAR, D; ANCKAR, C. Democracies without Parties. Comparative Political Studies. 2000, roč. 33, čís. 2, s. 225–247. Dostupné online. doi:10.1177/0010414000033002003. (anglicky)
  101. ↑ Nauru (High Court Appeals) Act (Australia) 1976 [online]. Australian Legal Information Institute [cit. 2006-08-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-10-01. (anglicky)
  102. ↑ DALE, Gregory. Appealing to Whom? Australia's 'Appellate Jurisdiction' Over Nauru. International & Comparative Law Quarterly. 2007, roč. 56, čís. 3, s. 641–658. doi:10.1093/iclq/lei186. (anglicky)
  103. ↑ GANS, Jeremy. News: Court may lose Nauru appellate role [online]. Melbourne Law School, The University of Melbourne, 2018-02-20 [cit. 2018-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-04-02. (anglicky)
  104. ↑ CLARKE, Melissa. Justice in Nauru curtailed as Government abolishes appeal system. ABC News. 2018-04-02. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-04-02. (anglicky)
  105. ↑ WAHLQUIST, Calla. Fears for asylum seekers as Nauru moves to cut ties to Australia's high court. The Guardian. 2018-04-02. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-04-01. (anglicky)
  106. ↑ Republic of Nauru Permanent Mission to the United Nations [online]. United Nations [cit. 2006-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-08-18. (anglicky)
  107. ↑ Nauru in the Commonwealth [online]. Commonwealth of Nations [cit. 2012-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-11-23. (anglicky)
  108. ↑ Nauru (04/08) [online]. US State Department, 2008 [cit. 2012-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-18. (anglicky)
  109. 1 2 3 4 5 6 Nauru - The World Factbook. www.cia.gov [online]. [cit. 2026-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2026-01-29. (anglicky)
  110. 1 2 Republic of Nauru Country Brief [online]. Australian Department of Foreign Affairs and Trade, November 2005 [cit. 2006-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-06. (anglicky)
  111. ↑ Australia plans to deport 3 violent criminals to Nauru. AP News [online]. 2025-02-17 [cit. 2026-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
  112. ↑ Státy - Státy Austrálie a Oceánie - Nauru. jinak2.estranky.cz [online]. [cit. 2026-05-16]. Dostupné online.
  113. ↑ Data Explorer [online]. [cit. 2025-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
  114. ↑ Per capita GDP at current prices – US dollars [online]. [cit. 2022-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-12-04. (anglicky)
  115. ↑ HUGHES, Helen. From Riches to Rags: What Are Nauru's Options and How Can Australia Help?. Issue Analysis. 2004-08-18, čís. 50, s. 3. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-08-08. (anglicky)
  116. 1 2 Country Economic Report: Nauru [online]. Asian Development Bank [cit. 2012-06-20]. S. 6. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-06-07. (anglicky)
  117. ↑ POLLON, Christopher. How Much Further Can Mining Go? [online]. 2023-11-22 [cit. 2023-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-02-07. (anglicky)
  118. ↑ REPUBLIC OF NAURU 2025 ARTICLE IV CONSULTATION—PRESS RELEASE; STAFF REPORT; STAFF STATEMENT; AND STATEMENT BY THE ALTERNATE EXECUTIVE DIRECTOR FOR THE REPUBLIC OF NAURU [online]. Washington, D.C.: International Monetary Fund, 2025-09-18 [cit. 2026-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
  119. ↑ Seneviratne, Kalinga. Nauru turns to dust. Asia Times. 1999-05-26. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-06-18. (anglicky)
  120. ↑ CORPORATENAME=COMMONWEALTH PARLIAMENT; ADDRESS=PARLIAMENT HOUSE, CANBERRA, ACT, 2600; CONTACT=+61 2 6277 7111;. Australia’s offshore processing of asylum seekers in Nauru and PNG: a quick guide to statistics and resources. www.aph.gov.au [online]. [cit. 2026-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-21. (anglicky)
  121. ↑ Big tasks for a small island. BBC News Online. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-08-13. (anglicky)
  122. 1 2 3 FAOSTAT. www.fao.org [online]. [cit. 2026-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
  123. ↑ Nauru. The Observatory of Economic Complexity [online]. Datawheel [cit. 2026-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
  124. ↑ Este es el país menos visitado del mundo: menos de 4.000 turistas al año. ElHuffPost [online]. 2024-12-02 [cit. 2026-05-05]. Dostupné online. (španělsky)
  125. ↑ HEINRICH. The World's 'Least Visited Country' Is An Island Paradise That Only Gets 200 Tourists Per Year [online]. 2023-10-12 [cit. 2026-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
  126. ↑ Nauru Port Workers to be Trained as Construction Begins on New Port [online]. Loop Nauru, 2020-04-03 [cit. 2021-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-14. (anglicky)
  127. ↑ Port Upgrade Throwing a Lifeline to the People of Nauru [online]. Asian Development Bank, 2020-01-27 [cit. 2021-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-02-05. (anglicky)
  128. ↑ Welcome to the Nauru Port Website [online]. 2018-09-18 [cit. 2026-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
  129. ↑ Nauru International Airport (INU/ANYN) [online]. [cit. 2022-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-04. (anglicky)
  130. 1 2 3 Republic of Nauru National Report on Population and Housing - Census 2011 [online]. SPRED, 2012-11-08 [cit. 2026-05-04]. Dostupné online. (anglicky)
  131. ↑ DIVISION, United Nations Population. [default] Population Division Data Portal. Population Division Data Portal [online]. [cit. 2026-05-03]. Dostupné online. (anglicky)
  132. ↑ Nauru Population (2026). Worldometer [online]. [cit. 2026-05-25]. Dostupné online. (anglicky)
  133. ↑ Constitution of Nauru [online]. Nauru Government [cit. 2014-07-21]. Dostupné online. (anglicky)
  134. ↑ LEE, Helen; TUPAI FRANCIS, Steve. Migration and Transnationalism: Pacific Perspectives. Canberra: ANU Press, 2009. Dostupné online. ISBN 9781921536915. S. 107. (anglicky)
  135. 1 2 CIA.GOV. Nauru - the World Economic Factbook [online]. 2024-04-03 [cit. 2024-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-02. (anglicky)
  136. ↑ REPUBLIC OF NAURU Revenue Administration Act – Act No. 15 of 2014 [online]. [cit. 2023-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
  137. ↑ Nauru [online]. Encyclopædia Britannica. Dostupné online. (anglicky)
  138. ↑ Nauru [online]. [cit. 2025-04-02]. Dostupné online. (anglicky)
  139. ↑ Council for World Mission: Nauru Congregational Church, cwmission.org.uk, accessed 2008-03-31.
  140. ↑ Nauru | Land, People, Culture, Economy, Society, & History | Britannica [online]. [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. (anglicky)
  141. ↑ BOSLAUGH, Sarah E. Health Care Systems Around the World: A Comparative Guide. [s.l.]: [s.n.] S. 332.
  142. ↑ Nauru. datadot [online]. [cit. 2026-05-04]. Dostupné online. (anglicky)
  143. ↑ World Bank Open Data. World Bank Open Data [online]. [cit. 2026-05-04]. Dostupné online. (anglicky)
  144. ↑ Life expectancy at birth - The World Factbook [online]. [cit. 2022-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-07-02. (anglicky)
  145. ↑ Prevalence of of obesity among adults. Data by Countries from 1990 to 2022. statbase.org [online]. [cit. 2026-04-15]. Dostupné online. (anglicky)
  146. ↑ FAOSTAT. www.fao.org [online]. [cit. 2026-05-04]. Dostupné online. (anglicky)
  147. ↑ The astonishing story of Nauru, the tiny island nation with the world's highest rates of type 2 diabetes [online]. [cit. 2026-05-04]. Dostupné online. (anglicky)
  148. ↑ 10 Countries With the Highest Smoking Rates, Nauru Tops the List – SEATCA. seatca.org [online]. [cit. 2026-05-04]. Dostupné online. (anglicky)
  149. ↑ The People Of Nauru Want To Get Healthy - So Why Can't They Succeed? [online]. 2015-09-22 [cit. 2022-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  150. ↑ DOHERTY, Ben. A short history of Nauru, Australia’s dumping ground for refugees [online]. 2016-08-09 [cit. 2022-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
  151. ↑ LAURANCE, Jeremy. How Tiny Nauru Became World's Fattest Nation. The Independent. 2011-02-04. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-09. (anglicky)
  152. ↑ KANNGIESER, Anja. Weaponizing Ecocide: Nauru, Offshore Incarceration, and Environmental Crisis. The Contemporary Pacific. 2020, roč. 32, čís. 2, s. 492–502. Dostupné online. ISSN 1527-9464. doi:10.1353/cp.2020.0042. (anglicky)
  153. ↑ Home. The University of the South Pacific [online]. 2026-05-08 [cit. 2026-05-11]. Dostupné online. (anglicky)
  154. ↑ Home. The University of the South Pacific [online]. 2026-05-08 [cit. 2026-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
  155. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Paradise for Sale. Kapitola Chapter 2: Progress Comes to Nauru. www.ucpress.edu [online]. [cit. 2026-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-05-03. (anglicky)
  156. ↑ GARRETT, John. Where Nets Were Cast: Christianity in Oceania Since World War II. [s.l.]: editorips@usp.ac.fj 524 s. Dostupné online. ISBN 978-982-02-0121-7. (anglicky)
  157. ↑ Nazzal, Mary. Nauru: an environment destroyed and international law [online]. lawanddevelopment.org, April 2005 [cit. 2012-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-10-19. (anglicky)
  158. 1 2 Culture of Nauru [online]. Republic of Nauru [cit. 2012-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-01-04. (anglicky)
  159. ↑ NANCY, Pollock. The Frigate Bird Cult in Eastern Micronesia [online]. Dostupné online. (anglicky)
  160. ↑ Nauru Celebrates Angam Day [online]. Organizace spojených národů [cit. 2012-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2004-10-21. (anglicky)
  161. ↑ VIVIANI, Nancy. Nauru: Phosphate and Political Progress. Canberra: ANU Press, 1970. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-29. S. 158. (anglicky)
  162. ↑ Songs & Rhymes From Nauru [online]. [cit. 2024-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-08. (anglicky)
  163. ↑ Hunting the Collectors: Pacific Collections in Australian Museums, Art Galleries and Archives. Newcastle upon Tyne: Cambridge Scholars Publishing, 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-04-18. ISBN 978-1443871006. S. 159. (anglicky)
  164. ↑ OATES, John F. Myth and Reality in the Rain Forest: How Conservation Strategies are Failing in West Africa. Berkeley: University of California Press, 1999. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-04-18. ISBN 978-0520222526. S. XI. (anglicky)
  165. ↑ The Garland Encyclopedia of World Music: Australia and the Pacific Islands. Milton Park: Taylor & Francis, 2017. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-04-18. ISBN 978-1351544320. S. 450. (anglicky)
  166. ↑ Let's Meet the World: Nauru [online]. Expo 2012 Yeosu Korea, 2012-08-07. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-27. (anglicky)
  167. ↑ 'A Beautiful Prayer' by Joanne Gobure. http://TheEnglish.blogfa.com [online]. [cit. 2026-05-25]. Dostupné online. (persky)
  168. ↑ Nauru Media Bureau [online]. [cit. 2026-05-13]. Dostupné online. (anglicky)
  169. ↑ Country Profile: Nauru. BBC News Online. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-06-15. (anglicky)
  170. ↑ World Travel Guide [online]. [cit. 2020-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
  171. ↑ About the Food of Nauru | Global Table Adventure [online]. [cit. 2020-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
  172. ↑ About the Food of Nauru | Global Table Adventure [online]. [cit. 2020-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
  173. ↑ www.internationalcuisine.com [online]. [cit. 2020-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
  174. ↑ Nauru Australian Football Association [online]. Australian Football League [cit. 2012-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-31. (anglicky)
  175. ↑ AFL Nauru [online]. AFL Queensland [cit. 2022-08-26]. Dostupné online. (anglicky)
  176. ↑ Sport: Nauru 7s team to make international debut [online]. 2015-07-08 [cit. 2015-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-04-30. (anglicky)
  177. ↑ Oceania Rugby | News | Videos | Competitions. oceania.rugby [online]. [cit. 2026-05-04]. Dostupné online. (anglicky)
  178. ↑ Dave Kitson: Former Reading forward set to manage Nauru in first international match [online]. BBC [cit. 2024-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-03-29. (anglicky)
  179. ↑ Dave Kitson to coach Nauru football team – a team that doesn't exist yet [online]. [cit. 2024-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-04-16. (anglicky)
  180. ↑ Nauru Olympic Committee History [online]. Nauru Olympic Committee [cit. 2012-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-07-26. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nauru&oldid=25992213“